Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tomáš Klus

18. 7. 2011

 

ŽIVOTOPIS

Tomáš Klus se narodil 15.5.1986 v Třinci. Ještě donedávna se věnoval vrcholovému sportu, dnes studuje herectví na pražské DAMU a především hraje na kytaru a skvěle zpívá.

Muzikant, který si umí sám napsat chytlavou melodii, poutavý text a výslednou píseň dokáže také osobitě interpretovat, to je v dnešní době takřka ohrožený druh. O to větší událostí je, když se někdo takový na naší scéně objeví.

Všechny výše uvedené - a ještě mnohé další - přednosti v sobě spojuje talentovaný písničkář Tomáš Klus. Díky rodičům, velkým hudebním nadšencům, vyrůstal v prostředí festivalů a koncertů. Dodnes také mezi své největší oblíbence řadí Jaromíra Nohavicu či kapelu Mňága & Žďorp. Ve své tvorbě navazuje na českou písničkářskou tradici, kterou obohacuje o moderní přístup, mladistvou lehkost, nadhled a vtip.

Přitom ještě nedávno se jeho jméno objevovalo především ve spojitosti se sportem. V roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji.

Kvůli sportu také v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, kde ho však brzy začal vábit svět umění. „Bylo mi patnáct šestnáct a najednou jsem byl odříznutej od celýho svýho dosavadního života. Potřeboval jsem všechen ten stesk a trápení ze sebe nějak dostat. Pravě tehdy jsem se začal čím dal častěji obracet ke kytaře. Písničky jsem si doma skládal už předtím, ale až tehdy se ve mě objevila touha prezentovat je taky veřejně,“ vypráví dnes Tomáš o nelehkých začátcích v naší metropoli.

První příležitost zahrát si živě získal v baru jednoho svého kamaráda. „Zpočátku jsem vytvářel takovou živou hudební kulisu při obědech a večeřím,“ vypráví dnes s úsměvem, „probíhalo to tak, že jsem si na místě vymýšlel písničky ve svahilštině a patřičně “ procítěně“ je předkládal stolovníkům. A oni na to postupně začali reagovat. Nejvtipnější bylo, když za mnou přišel jeden seriózně vypadající pán, poklepal mi na rameno a pochválil mě, že mám fakt povedený texty.“

Mezi návštěvníky baru si Tomáš postupně získal první příznivce, kteří začali chodit víc za jeho muzikou než za jídlem. „Díky tomu jsem získal možnost zahrát si jednou týdně takříkajíc sám za sebe. Což mě taky donutilo začít psát víc písniček se skutečnými texty,“ směje se Tomáš a s nadsázkou dodává: „Většinou píšu, jak jsem zamilovanej a jak je všechno kolem k ničemu.“ Důležité je však to, že jsou jeho texty autentické, uvěřitelné a navíc hravé.

Tenhle usměvavý mladík s takřka renesančním záběrem má zkrátka charisma, dar okouzlit a strhnout během několika okamžiků. A navíc je výraznou autorskou osobností . Psaní písniček je pro mě ideální protiváha k divadlu, který studuju, jsem v nich sám za sebe, na nic si nehraju, můžu bejt maximálně upřímnej. Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, který s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy,“ říká.

Širší veřejnost na sebe poprvé výrazněji upozornil loni v lednu, kdy okouzlil porotu soutěže Czechtalent Zlín. A zvítězil tenkrát nejen u ní, ale také u publika, které si okamžitě získal svým bezprostředním vystupováním, improvizačním talentem a odzbrojujícím showmanstvím. „Nemusím mít plnej sál a hysterický reakce, ale potřebuju vnímavý lidi, který do toho jdou se mnou,“ vysvětluje.

Nabídka na natočení desky na sebe nenechala dlouho čekat. Uplynulé letní prázdniny už trávil ve zlínském nahrávacím studiu. „Hodně jsme se snažili zachytit atmosféru těch úplně prvních demáčů, který jsem si natáčel doma na koleni. Technicky dokonalý a vyumělkovaný nahrávky, kdy se výsledná písnička sestříhá z tisíce stop, mě nebaví. Pak se vytrácí veškerej prožitek. Líbí se mi jednoduchost, takže jsme nahrávali vždycky na jeden zátah a do písniček už pak zbytečně nezasahovali. Do některých skladeb jsme natočili další kytary, basu nebo bicí, ale stále jsme se snažili zachovat ten písničkářskej ráz.“

Na desce se podíleli renomovaní muzikanti, jako například Petr Vavřík, baskytarista kapely Buty, nebo Jiří Kučerovský, kytarista a zpěvák respektované brněnské kytarovky Animé. Za výsledek si však zodpovídal především Tomáš sám. „O skladbách jsme hodně diskutovali. Rád se nechám poučit, ale nakonec je ta deska především moje vizitka, takže o výsledku si chci rozhodovat sám. To samozřejmě neznamená, že bych měl potřebu na sebe ukazovat prstem a všechny upozorňovat na to, že jsem to celý napsal sám, ale záleží mi na tom, aby byly ty písničky ze mě.“

A jak vidí Tomáš svou hudební budoucnost? „Samozřejmě jsem zvědavej, co na to lidi řeknou. Těším se, že budu koncertovat. Budu štastnej, když si lidi koupí desku, přijdou na koncert - a na konci si řeknou: Jo, stálo to za to! Celý je to pro mě ohromná výzva. A ty já mám rád!“

HUDEBNÍ OCENĚNÍ:
16. 4. 2009 - HIT ROKU 2008
píseň Navěky (duet s Anetou Langerovou) - 2. místo

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA